Líšňáci

Hody

„Hode, hode, hodečke s vomašlenó májó,
mozekanti tramlačke, réduváke hrajó.
A dež stárek hoderí právem na tabolo,
juž mozeka zahrá a stárci majó sólo...“

Před hody si chasa zvolí čtyři stárky, každý z nich si pak vybere svou stárku. Toto stárkovství chasa respektuje a má platnost až do příštích hodů. Po celý rok mají stárci přednost před ostatní mládeží, první stárek „řídí“ všechny zábavy, ale také zodpovídá za pořádek a „dobré mravy“. Týden před hody chodí stárci zvát – obcházejí dům od domu, rozdávají stuhami ozdobené rozmarýnové pruty a „vebírají na hótrato“ od obyvatel obce. Zpravidla v pátek staví mládež máje – na náměstí, v místě konání taneční zábavy a před domem první stárky. Májí je štíhlý smrk očištěný od kůry, jehož zelený vršek je ozdoben stuhami a červeným tyrolským šátkem.

V sobotu odpoledne (dříve v neděli) sejdou se stárci, chasa a muzika u domu prvního stárka. Tam vyhrávají, stárek tančí se svou maminkou, některá z děvčat vyzve k tanci jeho tatínka. Průvodem vyjdou k domu první stárky. Stárci vejdou do domu, hosté a muzika jsou pohoštěni vínem a koláči. Pak stárkovské páry slavnostně vycházejí z domu, juchají a tančí sólo uprostřed kruhu, který jim chasa vytvoří. Pak stárci „zavádí“ stárky hostům na tanec, zavdávají víno, děvčata koláče.

Mezi ostatními je poznáte zřetelně, chlapci mají na klobouku „vatro rozmarýno“ (zpravidla tři až pět rozmarýnových prutů ozdobených červenými stuhami), u pasu bílý brokátový šátek složený na čtyři cípy, v ruce karafu s vínem. První stárek drží v ruce „právo“ – znak svého výsadního postavení mezi ostatními. To vše pěkně ladí s bílou košilí s širokými rukávy, červenou kordulou i vysokými koženými botami. Stárky mají vlasy spleteny v ozdobný účes zvaný motáč (či drnda). Ten je zkrášlen věnečkem z modrých pomněnek, hlava se pak ovíjí červeným šátkem z hedvábí. Odpoledne dívky oblékají hedvábné nebo brokátové sukně, večer bílé mušelínové (jsou lehčí – hodí se k tanci). Jinak se od ostatních neliší. V rukou mají kytku z rozmarýnů; jdou vedle sebe v čele průvodu, drží se za ruce, které při „juchání“ zvedají. Stárci jdou též vedle sebe – každý za svou stárkou.

Průvodem dojdou na „městečko“, kde opět stárci tančí sólo a zavádí. Tam čekává velké shromáždění lidí a hostů. Přicházejí se pobavit, podívat na blýskavé, pečlivě vyžehlené slavnostní kroje, obdivovat bohatý hodový protokol. Po svátostném požehnání v chrámu svatého Jiljí udělí oficiálně starosta hodové právo stárkům. První stárek o ně může žádat takto:

„Milé ve náš starosto,
svatýho Jiljí je neska nahisto.
Me sme dbali dobré rade
a zešli se dohromade,
habesme hode voslavili,
vína, piva he koláčů hožili.
Já vám sem vedo všecko chaso,
zpívajó a juchajó, co je v nich hlaso.
Dež nám mozekanti hrajó,
všeci z toho velkó radosť majó.
Tak nám povolení déte,
vo pořádek strach nic nemňéte.“

Starosta odpovídá například touto slavnostní formulí:

„Milí stárci a chaso krojovaná,
dnes je Líšeň jako malovaná.
Chcete dnes hody oslavit,
u muziky se pobavit,
proto slyšte mé povídání,
než začne hodování.
Když jste pořádek slíbili zachovat
a chcete do rána tancovat,
já s radními to potvrzuji
a dnešní hody povoluji.
Naše dobré rady poslouchejte,
staré zvyky zachovejte
a my budeme pyšní
na stárky a chasu v Líšni!“

Průvodem dojdou krojovaní k máji, kde pokračuje zábava. Ta vrcholí pochodem – maršem, po němž následuje Česká nebo Moravská beseda. Pak odcházejí krojovaní na večeři, děvčata zvou své tanečníky.

K večerní zábavě přicházejí stárci i krojovaná chasa i popř. přespolní a začíná se „stárkovským sólem“:

„Ta líšeňská mája tenká, viděl sem jo ze Špimberka.
Viděl sem jo, zeleňá se, na ní šátek červeňá se.

Te líšeňské první stárko, podívé se na svó stárko.
To je děvče jako růže, každé jo milovat může.

Te líšeňské druhé stárko, podívé se na svó stárko.
To je děvče jak malina, chválí jo celá dědina.

Te líšeňské třetí stárko, podívé se na svó stárko.
To je děvče jak marjánek, sokničke má sám varhánek.

Te líšeňské čtvrté stárko, podívé se na svó stárko.
To je děvče jako višňa, ale že je tuze pyšná.“

Pak se tančí až do rána, v přestávkách mezi tanečními sériemi se krojovaní scházejí u máje, v kruzích se točí a zpívají. V neděli se krojovaní stárci účastní hodové mše v líšeňském kostele.

o krojich o krojich o krojich